Tisíc roků v temnotách jsme odsouzeni žít
Zlomená jsou naše křídla, nevzlétneme víc
Nad tím vším se vznáší anděl milosrdný nám
Svými křídly víří prach, v kterém vše zaniká

V nocích povstal nosferatu se svým údělem.
Svou tvář zpatril v zrcadlech, rozbil je kamenem.
Vítej v dobách utopie, gotiky a snů
Přežijem či zahynem až v konci našich dnů...?

Náš je úděl temných stínů,
V noci bloudit po hvězdách.
Všichni přijdou až se setmí,
Černé slzy na řasách.

Pod závojem absolutna drímá nový věk
Hříšná města, časy her a náruč nevěstek.
Žádné touhy po poznání, žádný nový zvrat
Ikarův pád pro člověka, antihipokrat

Náš je úděl temných stínů,
V noci bloudit po hvězdách.
Všichni přijdou až se setmí,
Černé slzy na řasách.

Pod závojem absolutna drímá nový věk
Hříšná města, časy her a náruč nevěstek.
Vítej v dobáxh utopie, gotiky a snů
Přežijem či zahynem až v konci našich dnů...?