Vcera Dabel s bilou vlajkou
pred nebeskou branou stal
a pan, pan, pan,
Pan Buh s nim rozmlouval,
cernej dym, pekelnej ohen
jim nad hlavou plal
a nas, nas, nas,
nas vsechny varoval.
Potom Pan naprahl ruku
a Dabel si ji vzal
a sam, sam, sam
za oba smlouvu podepsal.
Nahle vzniklo dalsi nic,
ze zbytecnyho spojeni
a raj, raj, raj, raj
ani peklo uz neni.