Bylo to jednou ráno, sebe právì vzbudil jsem
do prázdna zase koukám, kde to asi jsem
jsem doma, ležím tady sám
kde jsem vèera veèer byl, to já pøece dobøe vím
do rukou láhev beru, kocovina zase øádí
kocovina øádí dál, tak piju sám
celej život jsem se snažil, abych k nìèemu byl
a aby po mnì kousek aspoò nìèeho zbyl
marná je však moje touha, když tìžkej osud mám
a tak mùžu jen to jedno:

Ref.: Já piju dál...

Bylo to jednou ráno...

Ref.: Já piju dál...

Jedno horký ráno do hospody zas jsem šel
abych se tam s partou známejch, jó, opìt sešel
my si tam rozumíme, protože stejnej osud máme
když nìkdy koukáš oknem, jak lidi nìkam spìchaj
chce se ti vybìhnout ven a øíct, a toho nechaj
ale ten, kdo chvíli stál, už stojí dávno opodál
Jaká je však lidí touha, když nevìdí, co chtìj
tak jim øekni tøeba: "hej, tak se mìj!"
ty už víš, jak to konèí, poznal jsi to sám
jenom se pousmìješ a øekneš: "já piju dál"

Ref.: Já piju dál...

Jaká je však lidí touha...